Důvěra

 

Už se vám někdy stalo, že jste veřili člověku a on vas podvedl?

 

Ha!!

 

Jo, že jo?

 

A ponaučili jste se?

 

Ne, co?

 

Nechápu, prostě chci jen říct, že to vůbec nechápu, jak lidi mohou jen takhle lhát, zahrávat si s váma a nechat vás při tom, že to, co slíbili, fakt chtěj dodržet, ale ono to prostě nejde - zásah shůry, posuny zemských desek, všechno - jen ne to splnit....

 

Jak dlouho musí člověk toho druhého znát než pozná, že hraje leváka?

Kolik lidí musí říkat, že ten člověk je fakt férovej, že ho zná, že je čestnej? - Do té doby než půjde do tuhého, do té doby než od něj něco budete potřebovat, do té doby co vy po něm budete chtít splnění slibu...

 

Ať už se jedná o kamarádství, kdy vás jeden využívá pro vyplnění volného času, ale když se situace obrátí, ani po vás neštěkne. Ať se jedná o partnerský vztah, kdy mu důvěřujete, a on to třeba nemyslí vážně, nemyslí do budoucna, neváží si vás a přitom vy do toho dáváte celou samu sebe.

A v neposlední řadě ty vztahy na pracovišti... To je vždycky ošemetné, můžete se spálit, jednou, dvakrát, třikrát... ale nesmíte bejt naivky a spálit se i po čtrvté!!! Je to těžký, ale musíte si pořád dávat pozor na pusu, co komu řeknete, protože musíte myslet na to, že i ten nejmilejší kolega vás s radostí za rohem kopne do kolena a ještě se tomu bude smát. Musíte hodně přemýšlet při volbě slov, spousta kolegů dokáže vypozorovat vaše slabé místo a to jsme zase u toho kolena. Ano, říkate si, je hodný/á a milý/á, ale jakmile už se někomu otevřete, není cesta zpět, ted už jen musíte věřit, že ten člověk to nepošle dál... Pracoviště je takové specifické místo, víceméně jste jeden na druhém závislí prácí, musíte komunikovat a spolupracovat, jste spolu osm a půl hodiny denně...

A tím se dostávám k tomu, abyste se chovali tak, aby si ostatní museli dlouho metat cestičku k vám, aby si vás zasloužili... Neříkám být zamklý, nepřátelský, ale udržovat konverzaci v neutrální rovině, řešit práci, občas hodit nějakou perličku ze života, ale nesvěřovat se s osobníma věcma a vždycky myslet na zadní vrátka.

 

Zapoměnte na momentální stavy mysli, kdy se chcete někomu svěřit, cítíte, že se Vám uleví... Nedělejte to v práci... Je to ta nejdražší rada co jsem vám chtěla tímto článkem dát.

Myslete na to, že ostatní nejsou jako vy. Zapomeňte na to, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a věřte, že na každou svini se vaří voda .

 

Už vás někdy někdo takhle pěkně vypekl? Napište ;)

pápá lálá